Keisy aneb jak jsme ke Catahoule přišli
Vezli jsme si domů plemeno psa o jehož existenci jsme věděli zhruba 5h. Kdokoliv by nás nazval bláznem, nevyvracela bych mu to. Vůbec jme nevěděli do čeho jsme se to uvrtali, neznali jsme skoro ani původ plemene ani jeho „charakteristické“ vlastnosti, které má stejně každý jedinec úplně odlišné. Po příjezdu jsme se Kejsi snažili seznámit s naším trpasličím pudlem a bobtailem a proběhlo to nad očekávání dobře. Za ty tři roky, jsme alespoň z části poznali naší jedinečnou catahoulu a (až na malé výjimky) bychom ji nikdy za nic nevyměnili. Když jsem si po smrti bobtaila přivezli domů bobtailí štěňátko chovala se k němu skoro mateřsky, jak ale rostlo dávala čím dál víc najevo svou dominanci až si své alfa místo v psí smečce utvrdila.
Kejsi je pes, který ke svému spokojenému životu potřebuje pohyb a lásku. Myslím, že by byla i výborný stopař, čichové vlastnosti jsou vynikající, v domácnosti dokáže totiž vyčmuchat cokoliv co by jí chutnalo a do výšky 1,5 m to po zásahu Kejsi nenajdete ani omylem. Proto jsme se naučili nenechávat volně ležet jedlé věci, a to že chleba se sýrem psi neradi u nás neplatí. Jako hlídač se nám také osvědčila a neplatí u nás, že pes, který za plotem štěká, nekouše. Její obranářské schopnosti jsou od přírody vynikající a proto není nutno je ještě rozvíjet, aby se z catahoul rázem nestalo “bojové plemeno“. Kejsinka si získala v naší rodince všechny svou milou a přítulnou povahou.
Náhledy fotografií ze složky Keisy